Vimperk a Šumava v proměnách, náladách, detailech a občas i překvapeních … tím vším je fotokronika Jana Tláskala http://obec.sumava.eu/index.php/sumava/131-fotografove/3563-jan-tla
30. června:
Opět se sešly tradiční události daného času – děti se zrána vydaly pro vysvědčení, majíce nakročeno vstříc prázdninám, což znamená, že zatímco končí další školní rok (míněno samozřejmě z hlediska školní docházky, neboť dva příští měsíce letních prázdnin jsou ještě rovněž jeho součástí), současně se půlí ten kalendářní. Inu, čas neúprosně letí, ale stále přináší krásné okamžiky … přejme si co nejvíce takových.
29. června:
Na první pohled by se mohlo zdát, že fotokronika výrazně vybočila ze svého geografického zakotvení a nacházíme se někde v Toskánsku, okořeněném ke všemu barvou Provence. Ale stále se jedná o ryzí domovinu – modravý vrchol v první čtvrtině obzoru zleva je náš starý známý Boubín.
28. června:
Sotva nás a především žíznící Šumavu potěšila deštivá noc, zrodil se další slunečný den, zprvu sice obdařen opět bohatou oblačností, ale ve výsledku rozhodně příjemně teplý, lákající k putování za zajímavými památkami – tentokrát šumavského předhůří.
Jestliže jsme tu společně 3. června zavzpomínali na Velhartice, není jistě od věci zavítat sem ještě jednou, tentokrát do romantických zákoutí zdejšího židovského hřbitova. Na rozdíl od jiných svého druhu (např. v Kolinci či Vlachově Březí) je trvale uzamčen. Klíč od nestylově působících dřevěných vrat si lze údajně vypůjčit na velhartickém hradu, avšak k dosažení kýžených snímků jsou i jiné způsoby, jimiž rozhodně není myšleno nějaké nepatřičné zlézání bohatě zarostlé hřbitovní zdi, zde navíc mírně překračující výšku slušně vzrostlého člověka, či snad násilné překonávání uzamčeného vstupu, jež by se fakticky rovnalo vloupání … fotograf si zkrátka musí umět poradit za výhradního využití své dostupné techniky, k níž samozřejmě zdaleka nepatří jen samotný fotoaparát.
Jak vidno, Federace židovských obcí ČR, jež má hřbitov ve své správě, zatím nepřistoupila k potřebné kultivaci travního porostu, takže je svým způsobem vlastně pochopitelné, že dané místo neponechala (byť zajisté nikoli jen, resp. prvotně, z tohoto důvodu) volně otevřeným.
Nevyhnutelné zdupání travnatých ploch případnými návštěvníky by totiž dozajista působilo újmu jeho nespornému charismatu, k němuž mimo jiné nanejvýš působivě přispívá i jeden ze dvou dochovaných kamenných pilířů co pozůstatků někdejší márnice.
Takhle aspoň můžeme ve vší úctě tiše nahlédnout do ničím nerušené tajemné přírodní atmosféry němých svědků dávné minulosti, …
… datované rozmezím let 1858, v němž byl hřbitov založen, až 1941, kdy tu proběhl poslední pohřeb.
27. června:
Je-li od samého rána šedivě zataženo, nemusí to nutně znamenat, že takový stav potrvá celý den.
Měnící se skladba oblačnosti …
… a zejména její postupné protrhávání do letního bleděmodra …
… může do večera přinést nejen podboubínské krajině fantastickou podívanou.
26. června:
Zatímco školní mládež odpočítává poslední týden do hlavních prázdnin, počasí nám opět popřává další z krásných, slunečných a teplých dnů, který možná mnohé vyláká do lesního chládku, …
… v němž lze stále nalézt dokonce ještě i rozvodněný potok, …
… což se momentálně zdá již téměř neuvěřitelným.
25. června:
Jakkoli by si každý mohl vykládat výjevy na obloze jinak, čekají nás teplé a klidné dny.
24. června:
Zrcadlení předehry k příštím bouřkovým aktivitám ve vodních hladinách vždy velmi působivě násobí celý zážitek.
Žďárecké jezírko, o něž se tu jedná, …
… nabízí ovšem úchvatné zážitky za všech okolností.
23. června:
Zub času je vytrvalý a neúprosný – podepisuje se i na zajímavé šumavské skále, …
… na níž byl ještě relativně nedávno celkem zřetelně čitelný nápis “Adolfstrasse”, pocházející z dob knížat Schwarzenbergů – otce a syna, kteří oba nosili jméno Adolf, jen v rozdílném pořadí: Jan Adolf a Adolf Josef. Dnes však již onen nápis ten, kdo by o něm nevěděl, v plném znění prakticky nerozluští.
22. června:
Jak se dalo očekávat, léto se na sklonku svého prvního parného dne uvedlo bouřkami a lijavcem, provázeným též silným větrem, který se leckde postaral o poměrně dramatické zážitky.
Právě za takových okolností však nabývá naše milá Šumava nejpůsobivějšího vzhledu.
21. června:
První letní den dělá zásluhou stále trvajícího přílivu tropického vzduchu od jihu až abnormální čest danému ročnímu období – nejlépe je každopádně u vody. Polecká nádrž ovšem překvapila tím, že je zrovna v tento čas vypouštěna, …
… takže i zdejší párek divokých kachen si možná vbrzku najde nějakou novou lokalitu.
Nebylo by též nic divného na tom, kdyby na řadu přišly vydatné bouřky.
20. června:
Poslední dny začínají být hodnoceny jako tropické, takže nejlepší alternativou je vypravit se do lesů …
… a užívat si spolu s tamní květenou jejich příjemného chládku.
19. června:
Už čtvrtá hodina ranní prozradila, že nás čeká krásné, teplé, slunečné, svým vyzněním již, třebaže ve dvoudenním předstihu, letní pondělí.
18. června:
Dnešní Boubín zprvu budil dojem určité barevné pastelové monotónnosti, ale jen proto, že hlavní představení tentokrát uchystal jen na západní straně.
Byl jím krásný sluneční halový sloup, promítaný do velejemně vykreslené obzorové oblačnosti, …
… zrcadlící i společně s večerní teplotou atmosféru na dveře klepajícího léta. Její nedílnou součástí byl i východní vánek o rychlosti 1,1 m/s (3,96 km/h).
Zkrátka skromná, ale účinná nádhera do posledních chvil.
17. června:
Šumavské počasí se stále drží linie posledních dvou dnů, …
… i když navzdory konečně příjemnému oteplení nelze říci, že k návštěvě půvabných stinných lesních zákoutí …
… by lákalo vyložené vedro.
16. června:
Dnes už je nade všechnu pochybnost zřejmé, že nejeden pošumavský kout se dočká vodních přídělů, ba i bouřek.
I nad památným Kašperkem vyrostly další věže, tentokrát oblačné.
15. června:
Těžko hledat příhodnější charakteristiku dnešní situace …
… nežli konstatování, že oblačnost nejen nad Boubínem stále houstne …
… a stává se čím dál věrohodnějším příslibem bouřkových zážitků.
Naše hora zatím zůstala ušetřena srážkové činnosti, ale dala možnost pozorovat ji třeba nad jižním obzorem.
Na protilehlé straně pak nebyly k přehlédnutí krepuskulární paprsky, …
… jež lidová mluva interpretuje známým rčením, že slunce “váží vodu”.
Konečně stoupla teplota, a to téměř o polovinu včerejšího stavu. S ní pak o jediný metr za sekundu vzrostla i rychlost severozápadního větru – na 3,2 m/s (11,52 km/h).
Nu, přeháňky se objevily i nad Novohradskými horami …
… a sluníčko vážilo vodu čím dál intenzivněji.
Zatímco nad vnitrozemím se obloha začala protrhávat, …
… nad Basumskými lukami zavdala oblačnost podnět k několikerému zahřmění, avšak bez viditelných blesků.
Jím ale bouření nad Boubínem pro dnešek ustalo.
14. června:
Jestliže byla v průběhu předešlého boubínského výstupu konstatována modrá obloha zdánlivě bez mráčku, …
… dnešní už podobnou charakteristiku jednoznačně vylučovala.
Navíc se po celou dobu vyznačovala i celkově zcela jiným barevným laděním, …
… které podtrhl jako vždy zejména pohled kterýmkoli směrem …
… z rozhledny.
Teplotní změna byla opět především soustem pro milovníky zanedbatelných detailů, ovšem pokles rychlosti větru na 2,2 m/s (7,92 km/h) již náležel k výraznějším.
Slunce však i tentokrát dostalo příležitost rozloučit se ve skvostných kulisách.
13. června:
Těžko hledat atmosféru úžasného klidu jinde nežli v našich krásných lesích …
12. června:
Modrá obloha zdánlivě bez mráčku …
… opět silně přivolávala léto, od jehož příchodu nás dělí pouhých devět dní.
Teprve boubínská rozhledna …
… uvedla původní zdání na pravou míru …
… a poskytla dychtivým očím nejednu báječnou příležitost užívat si podvečerních krás.
Tahle roztomilá žabka sem přiskákala …
… až z Rožmitálu pod Třemšínem.
Teplo by touto dobou mohlo být i větší … aspoň že východní větřík, který sice oproti minulému měření lehce zesílil, rychlostí 4,8 m/s (17,28 km/h) celou situaci nijak neznepříjemňoval.
Sluneční loučení ovšem jakékoli další úvahy o teplotních poměrech doznívajícího jara …
… dokonale odsunulo do pozadí.
11. června:
Nakonec bylo sluníčka i vytouženého nedělního tepla tolik, že došlo i na vyhledání zajímavého stinného zákoutí.
10. června:
Zatímco člověk se těšil na slunečný víkend, …
… krajina volala po vydatnější zálivce.
Ač je zřejmé, čí přání bylo vyslyšeno, dokonce včetně odpoledního hřmění, …
… přece jen došlo i k příslibu, …
… že nakonec víkend vyzní spravedlivě půl na půl.
9. června:
Někdo by si možná pomyslel, co je zvláštního na obyčejném pařezu … nu, příroda nám umí dát svou úžasnou odpověď.
8. června:
Jako by chtěl milý Boubín připomenout blížící se léto, …
… uchystal sérii oblačných výjevů …
… právě pro toto roční období často typických.
Měly ovšem svůj nemalý půvab, …
… provázený stále mírným východním větříkem o rychlosti 3,5 m/s (12,6 km/h) …
… a současným vzestupem teploty.
Vimperk si ostatně v tomto směru užíval ještě více.
7. června:
I ta nejdrobnější kvítka …
… jsou plna čilého života.
6. června:
Vida, boubínské schodiště se zaslouženě dočkalo nového vstupního úseku.
Nahoře ovšem vládla od samého rána mlha, …
… a to pevnou rukou.
Nahrávalo jí k tomu i přetrvávající bezvětří, přičemž teplota oproti poslednímu měření zaznamenala znatelný pokles.
Taková a podobná letmá protržení, jakkoli lákala slibnou modří, …
… ba v lesích chvílemi pouštěla ke slovu i sluneční paprsky, …
… ještě neznamenala vytouženou zásadní změnu.
Ta nastala až v podvečer, …
… který svým vývojem v krajině zlákal k druhému výstupu.
Samotný boubínský vrchol ovšem zprvu stále svědčil spíše o neústupnosti posledních zbytků poctivé mlžné čepice, …
… ale jen do okamžiků, v nichž se začaly dít fantastické věci, …
… které dozajista jakýkoli další případný slovní doprovod …
… odsoudí do role zcela zbytečného.
Spíše nežli jednoznačným však rozhodně celý ten vývoj …
… bylo možno zvát spíše dokonale napínavým.
Zatímco teplota se prakticky od rána nijak zásadně nepohnula (meteorologičtí hnidopiši prominou – ano, je tu čtvrt stupně k lepšímu), vítr už o sobě dal vědět znatelněji – od severozápadu dýchal rychlostí 3,8 m/s (13,68 km/h).
Celkové dění nicméně zavdalo podnět k opuštění rozhledny za účelem prozkoumání situace o něco níže … a možná i k cestě domů.
Namísto ní ale zazněl skrytý povel k neprodlenému návratu na rozhlednu, …
… která tentokrát nabídla již zcela jiné výjevy.
A právě teď je nejvyšší čas umlknout, …
.
.
.
.
.
.
.
.
… neboť k dech beroucí kráse, již tu na rozloučenou s šestým červnovým dnem uchystala po přechodu fronty příroda, opravdu není nedokonalými slovy co více dodat.
5. června:
Je to tady – už i zprvu slibně teplý červen nám ukazuje, …
… že pro něj není problémem prudká změna nálady v mlžné ochlazení …
… a vydatné zalévání, které ovšem louky i zahrádky jistě uvítají.
4. června:
Pozápadové barevné proměny oblohy, k jakým náležela i dnešní, představují fantastické zážitky.
Je však zapotřebí počítat s tím, že mohou zvěstovat pro příští dny změnu počasí … a k té zítra dojde.
3. června:
Před necelými deseti lety o svaté Magdaléně – tedy 22. července 2013 – jsme se ve fotokronice vypravili společně do Velhartic. Tento a další snímky tamního hřbitovního kostela z onoho dne doprovázel následující text:
“Svaté Máří Magdaleně je u nás zasvěcen nejeden kostel (např. zrovna v nedaleké Čkyni), mezi jinými též tento hřbitovní – gotický z roku 1373 – ve Velharticích, malebném městečku v podhůří Šumavy. K vidění je tu spousta zajímavostí a člověka nepřekvapí, že kouzlo zdejší krajiny zlákalo např. Jana Wericha k tomu, aby si poblíže říčky Ostružné, jež tudy protéká, nechal postavit chatu a jezdil sem odpočívat a oddávat se své pověstné rybářské vášni. My se však společně zastavíme u ještě staršího klasika – Karla Jaromíra Erbena. Traduje se totiž, že právě k velhartickému hřbitovu se váže pověst vpravdě hororového charakteru, která se našemu slavnému básníkovi stala inspirací k baladě Svatební košile ze sbírky Kytice. Příběh smutné opuštěné dívky, která se v touze po návratu svého milého z ciziny rouhá Panně Marii a vzápětí je potrestána děsuplnou noční cestou po boku umrlce na daleký hřbitov, kde jí hrozí záhuba, čtenáři jistě dobře znají již od školních let, ostatně se dočkal spolu s dalšími Erbenovými baladami i své filmové verze. Pověsti o možnosti přivolat mrtvého z hrobu se vyprávěly odedávna prakticky po celé Evropě, ba i v zámoří. Dramatické vyvrcholení té naší se pak mělo odehrát právě na velhartickém hřbitově (existují však ještě další místa, která si přivlastňují totéž), což má dodnes připomínat velmi zajímavý jev. Ze snímku je patrné, že kostelní fasáda se nachází ve velmi neutěšeném stavu a volá po opravě. Situace není o mnoho lepší ani na západní straně, ovšem pohlédneme-li pozorně vzhůru do štítu, spatříme k nemalému překvapení zcela zřetelné obrysy lidské tváře. Podle místního vyprávění se má jednat právě o tvář oné nešťastné dívky, která nakonec „v tísni nejvyšší“ dosáhla upřímným pokáním odpuštění a zachránila si život. Dodejme však, že mnohé ze vzpomenutých pověstí i jejich básnických zpracování naopak končí tragicky – např. německý básník Gottfried August Bürger (mj. autor známých příběhů o Baronu Prášilovi) nechává již o století před milosrdnějším Erbenem svou Lenoru, hrdinku stejnojmenné balady, za podobných okolností zahynout (byť si to čtenář z víceméně otevřeného konce básně musí domyslet). Máme zde tedy po včerejším Mouřenci další příležitost vcítit se do mrazivého příběhu, jehož působivost ke všemu umocňuje tvrzení, že záhadná dívčí tvář se v minulosti i po pokusech o nejedno přebílení kostelního štítu vždy znovu objevila v podobě, v jaké ji vidíme dodnes.”
S výše uvedeným odstupem je vidět, že onu dívčí tvář lze na svém místě spatřit stále, avšak ve stavu ještě neutěšenějším, poznamenánu nemilosrdným zubem času, který se ostatně pohříchu stále více podepisuje na celém kostele, …
… v němž je aktuálně vystavena tzv. Velhartická archa, vzácný čtyřdílný křídlový oltář z 15. století.
V návaznosti na zmínku o stejnojmenném kostele ve Čkyni je pak možno vzpomenout na právě tam dlouhá léta působícího, koncem loňského roku zesnulého faráře Jana Janouška, jenž právě zde, ve svých rodných Velharticích, odpočívá ve společném kněžském hrobě (dosud nezvěčněn na pomníku za svými dvěma předchůdci z 19. století) před vchodem do kostela.
2. června:
Nadešlo období, v němž v přírodě převládají odstíny zeleně, jejichž rozmanitost nejlépe vynikne v záři slunečních paprsků.
I když se však sluníčko zrovna nemá k náležité spolupráci, příroda nabídne jinou podívanou, která upoutá oko ještě intenzivněji, …
… třeba když se rozhodnou vyrojit včelky a vyberou si k usazení konec jasanové větve, pohupující se v mírném podvečerním větříku.
A člověk může jen zblízka obdivovat jejich důmyslnou jednotnou pozici – všechny dělnice spočívají s křidélky směrem dolů, aby tak za případného deště zabezpečily roji přirozené stékání vody jako po střešních taškách.
- června:
Jak již bylo popsáno koncem minulého měsíce, Boubín zrovna neoplývá pampeliškami – kousek pod vrcholem jich lze na jediném místě napočítat všehovšudy šestnáct. Tím zajímavější je pozorovat, …
… kolik všelijakých zástupců hmyzí říše přitahují …
… a současně půvabně obarví svým pylem.
Dnes již přibylo oblačnosti, ba poněkud jiného charakteru, …
… ale červen současně nenechává nikoho na pochybách o tom, …
… že je prvním z letních měsíců.
Tady jako by dokonce naznačoval, že má v zásobě tytéž mráčky jako na svém konci květen, …
… přičemž citelně vyšší teplota (která navíc v nižších vimperských a jiných polohách dozajista vykáže další vzestup) by mohla spolu s východním vánkem o síle 2,8 m/s (10,08 km/h) představovat i příslib bouřkového vývoje. Ale nejspíš k němu nedojde.
Ani čerstvé mladičké šišky rozhledně nejbližších smrků jistě netouží po bouřce, naplno si vychutnávají životadárné sluneční paprsky, jimž nastavují k pohlazení své svěží vybarvení.
A tu máme místo, z nějž lze zahlédnout vimperský zámek i se “Sojčákem” – tedy panelovým sídlištěm, které se snaží svým dodatečným obarvením aspoň tolik šedivě nečnět ze šumavské krajiny, do níž jednoznačně stylově nepatří.
Oko ale každopádně lákají opět pampelišky …
… a jejich hosté.
Nejsou tu však samy … svým drobným prostým půvabem zdraví všechny kolemjdoucí i další zástupci světa rostlin, který nabídne svou krásu k plnému vychutnání teprve při pokleknutí do nejtěsnější blízkosti.
